 |
| Registrácia • FAQ • Kontaktný formulár • REKLAMA • Prihlásenie |
| Feromónové parfémy - chceš byť sexy a neodolateľný? |
| Maca "peruánsky elixír nie len vášho sexuálneho života |
| Directed by... Choď na stránku 1, 2, 3, 4 Ďalšia |
 |
Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému |
 |
Directed by... |  |
Začiatočník
| Založený: 13 jún 2009 Príspevky: 63 Poďakovali: 0 Celkom poďakované 9 v 8 príspevkoch |
 06 septembra 2009 - 17:52; ---> Directed by PIER PAOLO PASOLINI |
 |
||||||||||||||||||||||||
Dekameron / Il Decameron (1971)
Komedie / Drama Itálie / Francie / Západní Německo, 1971, 111 min, AVI, CZ titles Režie: Pier Paolo Pasolini Hrají: Franco Citti, Ninetto Davoli, Pier Paolo Pasolini, Guido Alberti, Silvana Mangano, Gianni Rizzo Filmová verze Boccacciova Dekameronu z roku 1970 tvoří součást tak zvané Trilogie života (Trilogia della Vita), do níž se dále řadí CANTERBURSKÉ POVÍDKY (1971) a KYTICE Z TISÍC JEDNÉ NOCI (1974). Jak patrno, Pier Paolo Pasolini se zaměřil na slavné soubory povídek, propojených rámcovou situací (v níž se vypráví a naslouchá) a dopřávajících značný prostor pro projevení národního ducha a lidového živlu. Jak režisér sám uvedl, šlo mu o tu skupinu lidstva, která se v budoucnosti - když dosáhne vyššího ideologického uvědomění - promění z plebejské třídy v proletariát. K nejslavnějšímu dílu italské renesance (psáno bylo 1348-1353) přistoupil Pasolini velice samostatně a originálně. Zrušil například jeho rámcové podmínky, tj. situaci, kdy se deset vypravěčů - sedm vážených paní a tři jinoši reprezentující vrstvu florentského patriciátu - uteče před zuřící morovou nákazou roku 1348 do idylického prostředí venkovského sídla, aby holdovali dobrému jídlu, tanci, hrám a čas si krátili po deset dní vyprávěním deseti příběhů. Tak jako vůči těmto vznešeným vypravěčům, projevil Pasolini úplnou ignoraci také k milostným a dobrodružným příběhům ze světa (nejednou exotického) aristokratů a panovníků; ve svém výběru preferoval lidovost a italskost.
Password:
Canterburské povídky / I Racconti di Canterbury (1972) 
Drama / Komedie / Romantický Itálie / Francie, 1972, 109 min, AVI, CZ titles Režie: Pier Paolo Pasolini Hrají: Hugh Griffith, Ninetto Davoli, Franco Citti, Josephine Chaplin, Robin Askwith, Francis De Wolff, Pier Paolo Pasolini Tento koprodukční italsko-francouzský film natočil italský režisér Pier Paolo Pasolini jako druhou část své Trilogie života, sestávající z adaptací eroticky laděných středověkých textů. Filmu předcházelo zpracování Boccacciova souboru DEKAMERON (1970), třetí částí byl snímek KYTICE Z TISÍC A JEDNÉ NOCI (1974). Režisér vybral z Chaucerových textů osm povídek, z nichž některé upravil k obrazu svému (například do Povídky fráterovy přidal stíhání a upálení za homosexualitu). Epizody různých délek nejsou ve filmu nijak pojmenovány a odděluje je pouze zarámování záběry Geoffreyho Chaucera, zapisujícího vyprávěné příběhy. Básníka si zahrál sám režisér (i v Dekameronu prochází filmem jako pozorovatel, a to v roli malíře Giotta). Z celkového pojetí díla se vymyká Povídka kuchařova, kterou Chaucer ve svém souboru pouze načal. Pasolini ji pojal jako grotesku a svého přítele Ninetta Davoliho v ní obsadil do role chaplinovského tuláka. Filmař pracoval se stejným záměrem jako Chaucer, který uzavírá spis slovy: "Zde končí Canterburské povídky, vyprávěné pouze pro radost a potěšení." Ovšem některé scény - zvláště konečná apokalyptická sekvence, kde v Pasoliniho vizi (výtvarně inspirované Hieronymem Boschem) vylétají ze satanovy řiti hromady mnichů - přinesou potěšení jen málokomu. Snímek plný nehezkých obličejů, zvracení, fekálií a sexu jakoby předznamenával film SALÓ ANEB 120 DNŮ SODOMY, v nichž tyto tendence najdou ještě více prostoru.
Password:
Kytice z tisíce a jedné noci / Il Fiore delle mille e una notte (1974) 
Fantasy / Dobrodružný / Romantický Itálie / Francie, 1974, 131 min, AVI, CZ titles Režie: Pier Paolo Pasolini Hrají: Ninetto Davoli, Franco Citti Pod režijní taktovkou legendárního italského režiséra Piera Paola Pasoliniho ožívá starobylý mystický příběh z dávnověké Arábie, v němž se nevinný mladík zamiluje do své otrokyně. Vzájemnému štěstí ale budou muset oba mnohé obětovat. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes získal snímek z roku 1974 hlavní cenu poroty.
Password:
|
|||||||||||||||||||||||||
Začiatočník
| Založený: 13 jún 2009 Príspevky: 63 Poďakovali: 0 Celkom poďakované 9 v 8 príspevkoch |
| 08 septembra 2009 - 18:24; ---> Directed by FEDERICO FELLINI |
|
||||||||
| Federico Fellini
nar. 20.01.1920 Rimini, Emilia-Romagna, Itálie zem. 31.10.1993 ?ím, Itálie Biografie Začiatky Federico Fellini sa narodil v talianskom Rimini 20. januára 1920. Jeho láska k divadlu a umeniu bola taká veľká, že vo veku 12 rokov ušiel z domu, aby sa pripojil k cirkusu. Počas 2. svetovej vojny pracoval v rádiu, kde stretol svoju budúcu ženu, herečku Giullietu Masina, ktorá neskôr hrala hlavnú úlohu v známom filme Juraja Jakubiska Perinbaba. Pracoval aj ako animátor v humoristických časopisoch a dokonca ako karikaturista v reštauráciách Ríma. Fellini ako scenárista V období, keď vojská v poslednom roku vojny oslobodzovali Taliansko, začali Fellini a jeho priateľ Aldo Fabrizi spolupracovať s Robertom Rossellinim, vtedy neveľmi známym filmovým tvorcom, ktorý mal myšlienku natočiť vymyslenú výpoveď miesneho k?aza o nemeckom strieľaní. A tak vznikol film Rím, otvorené mesto (Roma, Città Apperta). Tento míľnik talianskeho neorealizmu sa stal jedným z najvychvaľovanejších filmov vtedajšej éry. V roku 1948 Fellini dokončil scenár k filmu Zázrak (Il Miracolo), ktorý bol druhou časťou Rosselliniho filmárskeho pokusu s názvom Láska (Amore). Už tu sa začal vyhra?ovať Felliniho štýl, jeho pohľad na život, znovu sa opakujúce motívy (more, párty, šoubiznis), postavy, ktoré obľubuje (jednoduché nevzdelané dievča, muž-hlupáčik) a zvláštny vzťah k duchovnu a k náboženstvu. Konečne režisérom V roku 1950 sa Fellini odhodlal aj k režírovaniu, aj keď s technickou pomocou Alberta Lattudu. Výsledkom boli Svetlá variété (Luci del Varieta), v ktorých sa snúbili prvky neorealizmu so surrealizmom. Na režisérsku stoličku si opäť sadol v romantickej satire Biely šejk (Lo Sciecco Bianco). Týmto filmom začala aj jeho spolupráca so skladateľom menom Nino Rota. Začínajú prichádzať významné ocenenia Ďalší majstrovský kúsok Darmošľapi (I Vitteloni) natočil Fellini v roku 1953. Ako prvý film, ktorý si získal medzinárodnú slávu a bol distribuovaný v mnohých krajinách, vyhral Strieborného leva na filmovom festivale v Benátkach. Táto cena bola prvou z nezpočetného množstva ďalších, pre ktoré mal neskôr vo svojom dome vyhradenú jednu celú miestnosť, aby ich mal kde skladovať. Už v roku 1954 natočil ďalší brilantný film Cesta (La Strada), ktorý okrem Strieborného leva získal aj Cenu Akadémie za najlepší zahraničný film a 50 ďalších významných ocenení. Tento film priniesol hviezdnu slávu aj Felliniho manželke Giuliete Masina. Po snímke Podvodník (Il Badone) s Broderickom Crawfordom v hlavnej úlohe z roku 1955, Fellini, spolu so skupinou ďalších scenáristov, medzi ktorými bol aj mladý Pier Paolo Pasolini, začal pracovať na filme Cabiriine noci (Le Notti di Cabiria), ktorý bol natočený v roku 1957. Tento film, v ktorom Giulieta Masina opäť predviedla svoje herecké nadanie, si vyslúžil ďalšiu Cenu Akadémie. Sladký život s horkou príchuťou V roku 1960 Fellini natočil snímku Sladký život (La Dolce Vita), pravdepodobne jeho najznámejší film. Vynikajúci Marcello Mastroiani si zahral rolu skazeného novinára z vysokej spoločnosti v Ríme a s Fellinim odteraz bude spolupracovať na mnohých ďalších filmoch. Milánska premiéra Sladkého života spôsobila obrovský rozruch. Publikum kričalo, urážalo, ba dokonca napádalo režiséra, také bolo pobúrené filmom. Napriek nepriaznivému ohlasu divákov film získal Zlatú palmu na filmovom festivale v Cannes a stal sa ďalším míľnikom v histórii kinematografie. Azda svoj najlepší film, 8 a pol (Otto e mezzo), natočil Fellini až v roku 1963 po krátkej odmlke. Táto snímka bola okamžite prijatá odborníkmi ako jeden z najlepších filmov v histórii, okrem Oskara získal aj Veľkú cenu na filmovom festivale v Moskve. Experimenty s farebným filmom V roku 1965 Fellini prvýkrát natočil farebný film, Giulieta a duchovia (Giulietta degli Spiriti). Fellini zatiaľ experimentoval aj v súkromnom živote, pod dohľadom lekárov dokonca vyskúšal účinky LSD. Neskôr začal písať scenár k filmu Cesta G. Mastorna (Il Viaggio di G. Mastorna), inšpirovanému smrťou jeho dobrého priateľa Ernesta Bernharda. Prípravu filmu však sprevádzalo množstvo problémov s producentami, hercami ba dokonca súdny proces. 10. apríla 1967 sa Fellini nervovo zrútil a viac než mesiac bol v lekárskej starostlivosti. Rozhodol sa nikdy pripravovaný film nenatočiť a jeho nový producent Alberto Grimaldi bol nútený vyplatiť predchádzajúcemu odstupné vo výške takmer jeden bilión talianskych lír. Ku koncu šesťdesiatych rokov natočil Fellini niekoľko televíznych filmov, medzi nimi Poznámky režiséra, Fellini Satyricon, Klauni (I Clowns) či Rím (Roma). O filmovaní Satyriconu natočil americký novinár Gideon Bachman televízny dokument nazvaný Ciao, Federico! Film Amarcord o spomienkach na Felliniho detstvo sa stal jeho posledným medzinárodným úspechom, keď s ním v roku 1974 vyhral Cenu Akadémie. Posledné filmy Po filmoch Skúška orchestra (Prova d'Orchestra) (1979) a Mesto žien (La Citta delle Donne) (1980), ktoré boli neveľmi úspešné, Fellini zverejnil antológiu poznámok o jeho živote a práci Natočiť film (Fare un Film). A loď pláva (E la Nave Va) a Ginger a Fred nasledovali v rokoch 1983 a 1985, Fellini mal však stále problémy s hľadaním financií na svoje projekty. Tie sa objavili aj pri natáčaní ďalšieho filmu Interview (L'Intervista). Hlas luny (La Voce della Luna) z roku 1989 bol jeho posledným dokončeným filmom. V roku 1993 vyhral svoju poslednú, piatu Cenu Akadémie za celožvotný prínos filmovému priemyslu. De? po päťdesiatom výročí svojej svadby Federico Fellini upadol do kómy po rozsiahlej mozgovej porážke. Nikdy sa už neprebral a zomrel 31. októbra 1993 vo veku 70 rokov. Sladký život / La Dolce Vita (1960) 
Drama Itálie / Francie, 1960, 167 min, AVI, CZ titles Režie: Federico Fellini Hrají: Marcello Mastroianni, Anita Ekberg, Anouk Aimée, Magali Noël, Alain Cuny, Riccardo Garrone, Lex Barker, Jacques Sernas, Nadia Gray, Adriano Celentano, Italo Zingarelli, Alfredo Rizzo, Umberto Orsini, Leopoldo Savona, Gianfranco Mingozzi, Nico Italský film Sladký život režiséra Federica Felliniho je jedním z nejvýznamnějších děl světové filmové produkce posledních let. Není sevřeným filmovým dramatem, ale v podstatě řadou volně spojených příběhů a epizod, s nezvyklou otevřeností popisujících mravní rozklad vyšších společenských kruhů kapitalistické Itálie. Jeho ústřední postavou je novinář Marcello, člověk v podstatě vážný a seriózní, který však při své práci poznal sladký život vyšší společnosti a podlehl mu. Stává se hrdinou erotických skandálů, divokých večírků ve vilách a zámcích, zvrhajících se v pitky a orgie, prohýřených nocí, po nichž přichází kalné ráno, odhalující rub tohoto života. Dva lidé by mu mohli pomoci v jeho současné duševní krizi: filozofující spisovatel Steiner a mladičká dívenka Paola. První však končí těžko pochopitelnou sebevraždou a Paolin hlas, volající Marcella k lepšímu životu, je příliš slabý a zaniká ve všeobecné vřavě. Pro Marcella již není cesty zpátky. Film byl vyznamenán Velkou cenou na MFF v Cannes 1960 a mnoha dalšími mezinárodními cenami a uznáními. Na XIII. FFP 1962 získal jednu ze tří hlavních cen. Tímto dílem vtrhla do historie moderního filmu revoluce, nejen v Itálii, kde Sladký život vyvolal nevídaný skandál, především prudkou reakcí katolické církve, která mu udělila verdikt zapovězeného filmu, nepřístupného všem. Vzápětí však byl oceněn na canneském festivalu Zlatou palmou a stal se kasovně nejúspěšnějším Felliniho snímkem. Fellini provedl otevřený průřez italskou společností bez ohledu na všechna dosavadní tabu ve sféře morální, náboženské a erotické. Hlavní hrdina, bulvární novinář Marcello Rubini, kterého ztělesnil Marcello Mastroianni, je moderním Candidem procházejícím mravně rozpadlým světem a zárove? sám prožívá svůj soukromý a profesní debakl, neschopen provést zásadní krok pro svou záchranu. Film je strhující výpovědí v kaleidoskopu mistrně natočených scén, které nahlíženy v jejich reálnosti i metaforičnosti patří dnes už do klasiky moderní kinematografie: jmenujme aspo? Marcellovo noční extempore ve fontáně di Trevi s americkou sexbombou Sylvií (v podání živelné superženy Anity Ekberg) nebo luxusní party dekadentní římské aristokracie a vedle ní večírek snobských intelektuálů a pseudoumělců či závěrečné orgie znuděných bohatců ve Fregene. Ve všech Fellini jako bystrý, citlivý pozorovatel, aniž by ulpěl na vnějškové atraktivitě, pronikal k zastírané podstatě úpadku jedince i společnosti na sklonku 50. let. Tímto filmem zakrojil hluboko ostří svého tvůrčího vhledu do zkonvenčnělého umění a dodnes upoutává jako svrchovaně otevřený dialog talentovaného tvůrce se svou dobou.
Password:
|
|||||||||
Začiatočník
| Založený: 13 jún 2009 Príspevky: 63 Poďakovali: 0 Celkom poďakované 9 v 8 príspevkoch |
| 08 septembra 2009 - 21:27; ---> Directed by FEDERICO FELLINI |
|
||||||||||||||||
8 1/2 (1983)
Drama / Komedie Itálie / Francie, 1963, 145 min Režie: Federico Fellini Hrají: Marcello Mastroianni, Claudia Cardinale, Anouk Aimée, Barbara Steele, Guido Alberti V tomto významném díle F. Felliniho, které je považováno za jedno z nejradikálnějších, je hrdinou filmový režisér Guido Anselmi, který se ocitl v profesionální a osobní krizi. Z této situace jej však, jak se zdá, nemohou dostat ani nové filmové projekty, ani ženy. Pod tlakem svého producenta připravuje nový film, zatímco je přitahován zárove? ke své inteligentní manželce Luise, smyslné milence Carle a krásné mladé herečce Claudii, avšak ani ony mu nepomohou najít smysl života.
Password:
Amarcord / Amarcord (1973) 
Drama / Komedie Itálie / Francie, 1973, 123 min, AVI, CZ titles Režie: Federico Fellini Hrají: Pupella Maggio, Armando Brancia, Magali Noël, Ciccio Ingrassia, Nando Orfei Felliniho autobiografický film AMARCORD se odehrává v Rimini, režisérově rodišti, ve 30. letech. Fellini ve filmu vzpomíná na své dospívání, k němuž nutně náleží třeba i první erotické zážitky, tajné návštěvy kina či platonická láska. Film získal roku 1975 Oscara za nejlepší zahraniční film (v témž roce byl ve stejné kategorii nominován i na Zlatý glóbus), o rok později byl nominován na Oscara za režii a původní scénář. Fellini byl navíc oceněn dalšími cenami - mj. Cenou newyorských filmových kritiků, "Stříbrnou stuhou" Italského národního syndikátu novinářů a "Davidem" francouzského sndikátů filmových recenzetů.
Password:
Naposledy upravil SALTON dňa 11 októbra 2009 - 19:01, celkom upravené 3 krát. |
|||||||||||||||||
Začiatočník
| Založený: 13 jún 2009 Príspevky: 63 Poďakovali: 0 Celkom poďakované 9 v 8 príspevkoch |
| 08 septembra 2009 - 23:16; ---> Satyrikon / Satyricon (1969) |
|
||||||||
Satyrikon / Satyricon (1969)
Drama Itálie / Francie, 1969, 138 min, AVI, CZ titles Režie: Federico Fellini Hrají: Martin Potter, Magali Noël, Capucine, Alain Cuny, Lucia Bosé, George Eastman, Ennio Antonelli, Carole André Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta "půlka" se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové. Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový "člen týmu", Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka). V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zárove? surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře... Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra). Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) - a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii.
Password:
|
|||||||||
Začiatočník
| Založený: 13 jún 2009 Príspevky: 63 Poďakovali: 0 Celkom poďakované 9 v 8 príspevkoch |
| 10 septembra 2009 - 21:53; ---> Directed by BERNARDO BERTOLUCCI |
|
||||||||
| Bernardo Bertolucci
nar. 16.03.1941 Parma, Emilia-Romagna, Itálie Biografie Bernardo Bertolucci se narodil 16. března 1941 v Parmě, v Itálii, básníkovi Attilio Bertoluccimu. Studoval na Univerzitě v ?ímě. Po svém otci zdědil také básnický talent a ve svých 20 letech se stává oslavovaným a publikovaným básníkem. Svého básnického talentu se však vzdává kvůli filmu. Bertolucciho snímky se vyznačují především barevným vizuálním stylem. V roce 1961 pracoval jako asistent režie na Pasoliniho filmu ACCATTONE, v roce 1962 už natočil vlastní film SMRT KMOT?ÍČKA (LA COMMARE SECCA). O dva roky později natáčí svůj druhý snímek P?ED REVOLUCÍ (PRIMA DELLA RIVOLUZIONE). Tím se zapsal jako režisér, který literární klasiku obohatil o politická prohlášení. V roce 1970 je nominován na Oscara za svůj scénář k filmu KONFORMISTA. Další nominaci na zlatou sošku mu v roce 1972 přinesl film POSLEDNÍ TANGO V PA?ÍŽI (ULTIMO TANGO A PARIGI). Oscara se dočkal v roce 1988 za režii a scénář k filmu POSLEDNÍ CÍSA? (THE LAST EMPEROR) který se stal zárove? nejlepším filmem. Jeho další úspěšný snímek SVÚDN? KR?SA (STEALING BEAUTY) byl v roce 1996 noninován na Zlatou Palmu. V roce 1990 se stává prezidentem poroty na Filmovém festivalu v Canes. XX. století / 1900 / Novecento (1970) 
Drama / Válečný Itálie / Francie / Západní Německo, 1976, 318 min, AVI, CZ titles Režie: Bernardo Bertolucci Hrají: Robert De Niro, Gérard Depardieu, Dominique Sanda, Francesca Bertini, Stefania Casini, Sterling Hayden, Alida Valli, Stefania Sandrelli, Donald Sutherland, Burt Lancaster, Claudio Camaso Bertolucciho pětihodinové opus magnum, nepotřebujícíc jakýkoliv komentář. To se musí vidět, dostane vás to. Bertolucciho více než pětihodinová epopej popisuje první polovinu dvacátého století, kdy se prastaré svazky mezi pánem a podřízeným sedlákem měnily z "idylického" soužití v nenávistné politikaření. Celý příběh je symbolicky postaven na třech postavách - v roce 1900 se narodivších Alfredovi (Robert de Niro), pocházejícím z bohaté rodiny, sedlákovi Olmovi (Gerard Depardieu), a postupem doby též fašistickém kruťasovi Attilovi (Donald Sutherland). Film je ohraničen dnem osvobození Itálie a závěrečným bojem ideologií fašismu a komunismu, kteréžto definitivně pohřbily staré pořádky a zamíchaly dějinami dvacátého století. Většina filmu však sleduje osudy hlavních hrdinů od dětských let, kdy Alfredo a Olmo jsou nejlepšími kamarády (a přitom stojí na opačných stranách sociálního rozvrstvení), přes první světovou válku a zrod italského fašismu, který je zde symbolicky ztvárněn postavou Attily, až k druhé světové válce, kdy vztah liberálního Alfreda a socialisty Olma zřetelně ochladl. Bertolucci klade v tomto snímku důraz na marxistický pohled, zejména v poslední půlhodině se zdá vesnický idealismus místy až přehnaný, ale alespo? pro mě závěr vyznívá tak, že vítězem není ani černá ani rudá, že jde jen o střídání moci - viz emotivní a patetické výkřiky: "Pán je mrtev ale Alfredo Berlinghieri je živý" a následně, poté, co partyzáni sesbírají zbraně, Alfredovo: "Pán je naživu". XX. století je rozsáhlé dílo s několika na svou dobu hodně kontroverzními sexuálními scénami, ale po všech stránkách je to snímek výjimečný - skvělým scénářem, krásnou kamerou, hudbou (Morricone) prvotřídím hereckým obsazním i výkony oplývající.
Password:
|
|||||||||
Začiatočník
| Založený: 13 jún 2009 Príspevky: 63 Poďakovali: 0 Celkom poďakované 9 v 8 príspevkoch |
| 13 septembra 2009 - 16:40; ---> Svůdná krása / Stealing Beauty (1996) |
|
||||||||
Svůdná krása / Stealing Beauty (1996)
Drama / Romantický Itálie / Francie / Velká Británie, 1996, 113 min, AVI, CZ titles Režie: Bernardo Bertolucci Hrají: Liv Tyler, Sinéad Cusack, Jeremy Irons, Joseph Fiennes, Rachel Weisz, Jean Marais, Donal McCann, D. W. Moffett, Jason Flemyng, Stefania Sandrelli Do slunného Toskánska přijíždí mladá americká dívka Lucy Harmon (Liv Tyler). Mezi uzavřenou skupinu umělců vnáší zvláštní nádech ztracené minulosti. Svým šarmem a entusiasmem totiž nápadně připomíná svojí nedávno zesnulou matku, která zde trávila svoje mládí a poznala Lucyina otce. Kdo oním osudovým mužem byl však Lucy neví, vrací se tedy na místo mládí svých rodičů, aby to vypátrala. Táhne ji sem také mladická láska. Před čtyřmi lety se její rty poprvé setkaly se snědým italským chlapcem a ona doufá v pokračování. Prožívá silné emoční období, mění se její pohled na svět. A nezměrnou měrou k tomu přispívá i charismatický Alex (Jeremy Irons).
Password:
|
|||||||||
|
Časy uvádzané v GMT + 1 hodina |
|
|
Nemôžete pridávať nové témy do tohto fóra. Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre. Nemôžete upravovať svoje príspevky v tomto fóre. Nemôžete mazať svoje príspevky v tomto fóre. Nemôžete hlasovať v tomto fóre. |
|
Prevádzkuje M Technologies spol. s r.o. © 2006 - 2010, Prevádzkar nezodpovedá za obsah príspevkov, len za technickú prevádzku a správu servera. Za obsah príspevkov zodpovedá jeho autor. Žiadne súbory nie sú uložené na tejto stránke!